Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo.
Ruth Rendellová

♥♥♥

UPOZORNĚNÍ: Tento blog se momentálně nachází kdesi mezi fází rozkladu a rekonstrukcí. Návštěvníci vítáni, avšak na vlastní riziko. ;)

Mezi světy - 10. kapitola

2. září 2012 v 20:29 | Emily |  Mezi světy
Konečně jsem se dokopala k další kapitole. Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, teď už se vynasnažím dávat aspoň každý týden jednu kapču :)
Tak, kde jsme skončili minule? :)
Jacqueline dokázala Divoženkám, že je skutečně Poutnice, a dozvěděla se také nemilou pravdu - ona a Šedá vypadají stejně. Roland je rozhodnutý dokázat jí, že kromě vzhledu s ní nemá nic společného. Mezitím jí ukázal místo, kde se poprvé probudil a Jacqueline se mu svěřila se svým trápením.

10. kapitola
Svítalo.
Ten čas si vážně běží, jak se mu zrovna chce.
Přes zatažené zelené žaluzie se do pokoje dostalo jen málo z prvních slunečních paprsků. Škoda. Z celého dne mám nejraději východ a západ slunce.
Vstala jsem z postele a podívala se na hodinky. Bylo půl sedmé. Luci ještě spala.
Ozvalo se téměř neslyšné zaklepání. "Můžu dál?"
Dveře se s tichým zavrzáním otevřely.
Roland. Na sobě měl jen bílé triko a trenýrky, ale vůbec mu to nevadilo. Zato já jsem byla najednou ráda za to, že nespím jen ve spodním prádle. Letmo jsem pohledem přejela svoje puntíkaté pyžamo. No taky nic moc.
Vklouznul dovnitř a sedl si na moji postel. Posadila jsem se vedle něho.

"Jak ses vyspala?" zeptal se s šibalským úsměvem.
"Dobře. A co ty? Neměl jsi bláznivé sny o Divoženkách, vzducholodích nebo o tom, že jeden svět nestačí?"
"Všechny najednou. A taky jeden o tobě..."
Naklonil se ke mně. Udělej to... Přiblížila jsem se k němu a podívala se mu do očí. To stačilo. Přitiskl svoje rty na moji tvář. A zase. Pak sjel ke rtům. Dlouze mě políbil a přitom mi rukou projel vlasy. V břiše mě šimralo, jak se říká motýlci, a srdce se mi tak rozbušilo.
"Jste nádherná, slečno Jacqueline," zašeptal mi do ucha.
Nedokázala jsem nic odpovědět. Jen jsem se hloupě usmívala. Motýli se stále nerozhodli odletět. Cítila jsem jeho teplý dotyk ještě hodně dlouho potom.
"Takže na snídani," rozloučil se a zase se potichu vytratil z pokoje.
"Na snídani," řekla jsem jako omámená.
Sakra, ten kluk ale umí líbat.
"Ts!" zaslechla jsem. "Já se nedívala, fakt. To jsem si odpustila." Luci měla hlavu zakrytou polštářem. Začínalo mi být trapně.
"No, koukám, že sis ho pěkně omotala kolem prstu. Nebo snad on tebe?"
"On není takový, jaký si všichni myslí," bránila jsem se. Nebo spíš Rolanda.
"Jasně, já ti to neberu," řekla Luci a sundala si polštář z hlavy. Tmavé vlasy měla úplně rozcuchané. "Já si jen na takovéhle týpky dávám bacha."
***
Celé dopoledne bylo lepší než se dalo čekat. Učení bych měla zvládat, učitelé jsou snesitelní a spolužáci víc než jen to. Vypadalo to na klidný den. Všechno se ale změnilo při obědě. S Luci a ještě jednou další holkou jsme seděly u stolu a v klidu jedly a kecaly. Právě jsem dostávala důležitou přednášku, bez které bych zjevně nemohla přežít. Nevěnovala jsem jí však moc velkou pozornost. Ani nevím, čeho přesně se to týkalo. Možná kluků, možná učitelů, na které je potřeba si dávat pozor, ale nejspíš toho, že jídlo tady je opravdu hnusné. Vtom si k nám přisedl Roland. Asi se ráno nenamáhal pořádně si zkontrolovat oblečení a z béžového svetru mu koukal jen jeden límec košile.
"Můžu přisednout, mé dámy?" zeptal se s úšklebkem. Než stačila některá z nás něco říct, položil tác s jídlem na stůl a otočil se na mne.
"Mám takový plán, Jacqueline. Bude se ti zamlouvat. Přišel jsem na to úplnou náhodou. No, budu tě čekat asi tak," podíval se na hodinky, "tak okolo čtvrté na školním dvoře. U té sochy, co vypadá, že za chvíli spadne. Okej?"
Zvedla jsem levý koutek a významně se na něho podívala. "Tvoje plány bývají někdy dost, ehm, nejisté," konstatovala jsem. "Ale fajn. Ve čtyři."
Luci i moje druhá přísedící se na mne otočily. Co je? ptala jsem se v duchu.
Byla jsem si jistá, že to špatně pochopily, ale nechtělo se mi se tím zaobírat.
***
Na velkých hodinách na horní chodbě bylo za pět minut čtyři. Sebrala jsem se a sešla po dlouhém schodišti dolů. Na školním dvoře bylo pusto. Jen na rohu stál Roland.
Už zdálky se usmíval. "Ahoj."
"Ahoj. Tak co jsi vymyslel? Doufám, že něco stejně skvělého, jako vyskočit a doufat, že umím lítat."
Roland přešel můj sarkasmus bezstarostným ušklíbnutím. Pak začal vysvětlovat svůj plán. "No, půjdu a usnu. Pak vzbudím Šedou a zeptám se jí, na co to půjde. Ty zůstaneš tady, dokud se pro tebe zase nevrátím. Vymyslíme to tak, abyste se vy dvě potkaly. A kdyby odmítla spolupracovat..., ale to není pravděpodobné."
"Je hodně pravděpodobné, že nebude chtít spolupracovat."
"No, to budeme řešit až pak."
"Tak jo. Super plán," pokývala jsem rezignovaně.
"Je skvělý, že s tím souhlasíš. Tak já běžím." Políbil mě na tvář a rozběhl se ke dveřím.
"Už teď?" volala jsem za ním překvapeně.
"Času není na zbyt!"
***
Na pokoji nikdo nebyl. Luci byla pryč, ale nedělala jsem si starosti. Vytáhla jsem knížku a začala číst. První kapitolu jsem sice přečetla, ale nemohla jsem se soustředit. Ve druhé kapitole jsem už přeskakovala celé řádky a pak jsem knihu zaklapla.
Luci vešla do pokoje zrovna v ten moment. "Kolik je?" ptala se. To by i mne zajímalo.
"Půl šesté." Půl šesté? Teprve? Kdy už se ten Roland vrátí? Řekl, že mám zůstat tady. Takže žádný spánek.
Sice jsem se odsud do Nessie nedokázala přenést ze spánku, ale nemohla jsem to riskovat. Ve večeři jsem se jen porýpala. Ne že by bylo něco, na čem bych si pochutnala i za normálních okolností. Luci se pak zase někam vytratila. Podle toho, co mi řekla, je někde večírek. Neměla jsem náladu na hloupé párty. Celou noc jsem přemýšlela.
Kolem půlnoci se mi už chtělo spát. Ne, nabádala jsem se. Ale ani jsem nevěděla jak, a už bylo ráno.
Usnula jsem!
A zase se probudila tady.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 3. září 2012 v 17:09 | Reagovat

Píšeš naozaj nádherne. :) Milujem tvoju poviedku. Je úplne iná, než poviedky, ktoré som čítala doteraz. :) :) Máš naozaj talent... nepošleš ju do vydavateľstva, keď ju dopíšeš? ;))

2 Emily Emily | Web | 3. září 2012 v 17:16 | Reagovat

[1]: Ještě jednou díky :) Poslat svoji tvorbu nakladatelům se zatím neodvažuju, ale kdo ví, možná jednou uvidím svoji knížku v obchodě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama