Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo.
Ruth Rendellová

♥♥♥

UPOZORNĚNÍ: Tento blog se momentálně nachází kdesi mezi fází rozkladu a rekonstrukcí. Návštěvníci vítáni, avšak na vlastní riziko. ;)

Mezi světy - 4. kapitola

26. května 2012 v 18:49 | Emily |  Mezi světy
Další část příběhu je na světě! Momentálně nemám tolik času, protože se ve škole rozhodli zavalit nás písemkami a zkoušením všeho druhu.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jacqueline je Poutnice. To znamená, že může cestovat mezi dvěma světy. Není to však bezdůvodně. A zatímco ona se snaží splnit předpověděné poslání v jiném světě, její místo v tomto světě zabírá Šedá, přičemž Jacqueline nemá tušení, kdo to vlastně je.
V minulém díle matka dala Jacqueline poslední šanci na zlepšení. Posílá ji do internátní školy. Na policejní stanici Jacqueline zahlédne Rolanda, vzduchoplavce z Nessie, který jí má pomoct při plnění jejího úkolu.

4. kapitola
To ráno jsem poprvé za nekonečně dlouhou dobu neměla ten hrozný nutkavý pocit, že musím pryč.
Posnídala jsem s rodinou a šla do školy.
Nevěděla jsem co mě čeká. Upřímně - nebyla jsem tam už dlouho. V Nessii s kuší v ruce jsem se cítila jistější. Věděla jsem ovšem, že mě nic nevyvede z míry. A před očima jsem viděla plán.
***
Vešla jsem do svojí třídy a všichni se na mne otočili. Probodávali mě nenávistnými pohledy. Opovržení a posměch naplňovalo celou místnost. Já ale nereagovala. Už dávno jsem se naučila, že tohle je vždycky lepší ignorovat. Sedla jsem si do poslední lavice a doufala, že se neobjeví nikdo, kdo by mě chtěl odsud vykopnout.

Nakonec to nebylo tak těžké, pomyslela jsem si.
Jedna holka ke mně přišla a sedla si na lavici. Plavé kudrny si natáčela na ukazovák a žvýkala jako o život. Byla cítit po fialkách a v krajkové blůze vypadala jako porcelánová panenka.
"Co je?" zeptala jsem se a založila ruce na prsou. Nohy jsem si dala na stůl. Fialkovou panenku to zřejmě nepřekvapilo.
"Slyšela jsem, že ty teď odejdeš na intr," nahodila pisklavým hláskem. Nemám ponětí kdo to je, ale snášet ji musí být hotové peklo.
"No a?"
"Víš, chtěla jsem jen říct sbohem, všem se nám po tobě bude ohromně stýskat."
Měla jsem problém se nerozesmát. Co tohle mělo znamenat?
"Však víš, takové jako ty, to je vždycky škoda ztratit."
Nevím co tu Šedá dělala, ale asi to stálo za to. Teď už mi ale bylo všechno jedno.
"Mně se taky bude stýskat," imitovala jsem její hlas. To nečekala. "Hlavně po tvé fialkové - ehm - kolínské? Asi máš problém s dávkovačem. Ale neboj, to se spraví, stačí se vykoupat. Pokud vám to ovšem neteče z vodovodu."
Pár kluků se začalo chechtat.
Mě ale stačilo, že ta kudrnatá kozička odešla s nepříliš nadšeným výrazem do svojí lavice.
Zbytek dne už na mne nikdo nepromluvil. Sice se pořád někdo otáčel a pak chichotal nebo významně pokyvoval hlavou, jenže už to bylo jedno. Poslední den ve škole. První po dlouhé době, ale poslední v téhle.
Ani mi to nevadilo. Nové místo znamená nová příležitost. I když už tam přijdete jako kriminálník. Zvlášť když tam ani nic jiného nečekají.
Už se stmívalo, když jsem přišla domů. Celé odpoledne a večer jsem strávila obcházením města a vypočítáváním věcí, které jsem zapomněla, že tu jsou. Máma neřekla ani slovo. Asi respektovala domnělé loučení se svobodou.
Nechtělo se mi opouštět tenhle svět a hlavně nechávat svůj osud zase v rukou Šedé. Zvláště teď. Ale nebylo na výběr.
Mohla jsem zbaběle zůstat tady a nechat Nessii napospas Šedé a Lithosovi. A co Roland? A Divoženky? V Nessii jsem měla víc věcí na práci.
V pokoji jsem si lehla na postel.
Měla bych se nějak pojistit, aby Šedá nenapáchala tolik škod. Ale jak?Marním čas.
***
K vědomí jsem přišla na obvyklém místě. Teď byla ovšem temná noc, prozářená stovkami hvězd. Měsíc nerušil výhled a já mohla obdivovat planoucí neznámá souhvězdí.
Ale nebyl čas. Nikdy ho nebylo nazbyt. Kolik uběhlo času? To byla vždycky jedna z mých prvních myšlenek.
Postavila jsem se a oprášila oblečení.
Kudy do Města?
Bloudit v noci po lese se mi nechtělo. Zaváhala jsem. Nakonec jsem ale zvolila směr a ten se po pár minutách ukázal jako správný. Asfaltová cesta byla ozářena pouličními lampami, vyzařujícími světlo téměř dokonale napodobujícími sluneční.
Město bylo setmělé, svítilo jen pár oken. A Věž. Jako maják uprostřed náměstí, horní plošina svítila.
Došla jsem k sídlu společenství Divoženek a tiše vklouzla do dveří. Na svíčkami ozářené chodbě mě už čekala Viktorie.
Pokaždé poznala, že přijdu.
"Jsi zpátky brzo."
"Mně se zdálo, že jsem byla pryč hrozně dlouho."
"Čas neběží vždycky stejně rychle," poučila mě Viktorie.
"Aha."
"Zítra bys měla zajít za tím vzduchoplavcem, hned ráno přece odlétá."
Přikývla jsem.
Viktoria mě odvedla o pokoje. Byl malý, laděný do růžovofialova, plný svíček a krajek, až se skoro nehodil do tohohle světa. Vévodila mu obří postel s nebesy. Vybavila jsem si krajkovou holku z dneška a musela se usmát.
Nechtělo se mi spát. Přistoupila jsem proto k oknu, mířícímu rovnou na náměstí. Vzhlédla jsem k Věži. Co když to nevyjde? Nemůžu čekat až do rána. Co když už Šedá zase ničí zbytky mého života, zatímco já tu zírám z okna? Stihnu se vrátit? Dobře, jen ji zkontroluju.
Soustředila jsem se a zase se přenesla na Druhou stranu, která byla v mém případě vlastně První.
Procitla jsem ve svém pokoji. Byla noc a podle mobilu pořád stejný den. Ten čas si vážně běží jak se mu zachce. Takže mám času dost. Ona teď musí spát, ne?
Vrátila jsem se zpátky. Tohle muselo být Šedé podezřelé.
Rozhlédla jsem se kolem. Nevěřícně jsem zamrkala.
Já jsem pořád v sídle Divoženek? podivila jsem se.
Tohle bylo poprvé, kdy jsem se vrátila na stejné místo, odkud jsem předtím odešla. Teď ještě tohle, jako kdyby to ostatní nestačilo, přemýšlela jsem.
Každopádně se už rozednívalo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 19. června 2012 v 20:26 | Reagovat

Skvelá kapitola. :) Je to jedna z najlepších povedok, aké som čítala. :)

2 Byakko Byakko | Web | 7. října 2012 v 15:46 | Reagovat

[1]: Souhlasím, nemá to chybu! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama